Arnold z Hückeswagen

byl synem Jindřicha, první zpráva o něm pochází z roku 1208.

V roce 1226 byl  prostředníkem mezi českým a anglickým dvorem viz. poz.- prameny uvádí, kontakty s českým panovníkem Přemyslem Otakarem I. a Anglií,  Za své služby zřejmě dostal majetky v Čechách, v Porýní (Německo) je jeho jméno naposledy doloženo v roce 1230 a v Čechách se poprvé uvádí až od roku 1234.

Pozn. Co se týká těchto kontaktů s Anglií, tak Arnoldova doba (1208-1240) přesně odpovídá době vlády olomouckého biskupa Roberta (1201-1240), který byl původem Angličan, což je málo známá věc. S Robertem se seznámil Přemysl Otakar I. v německém vyhnanství v letech 1193-1197 (asi v Míšni tipuji). r. 1197 spolu přišli do Prahy, Robert se stal královým notářem, r. 1201 pak olomouckým biskupem. Po celou dobu byl věrným Přemyslovým straníkem, i ve sporu krále s pražským biskupem Ondřejem ve 20. letech, když i papež na Ondřejův popud vyhlásil nad Čechami interdikt.
Jestli měl Arnold nebo někdo z jeho rodu kontakty s biskupem Robertem, tak kontakty s anglickým dvorem mohly jít tudy..

Roku 1228 byl  jmenován jako vyslanec   českého krále, který měl domluvit svatbu Anežky Přemyslovny, poté, co nevyšel její sňatek s Jindřichem Štaufem. O ruku Anežka Přemyslovny projevili zájem právě Angličané. Právě ona se měla stát ženou mladého anglického krále Jindřicha III.  a svatbu měl vyjednat  Arnold z Hückeswagenu (Arnaldo de Hogensuag). 

Přesto, že sňatek se nakonec neuskutečnil, nedošlo k přervání kontaktů mezi hrabětem a českým králem, Arnold byl za své služby odměněn rozsáhlými lesy v předpolí Moravské brány. Na Moravě se tento porýnský hrabě prokazatelně objevuje až v roce 1234.

5.  dubna 1234 v klášteře na Velehradě  je uveden jako nejvýznamnější světský svědek při potvrzení práv hradišťského kláštera.

V čele svědečné řady (ještě před Bernhardem Korutanským) se ocitá v Brně 2. listopadu 1234, kdy markrabě Přemysl potvrzuje privilegia Rajhradskému klášteru.

Pod neznámým datem roku 1234 se skrývá ještě další markraběcí listina, ve které Přemyslovec v Opavě klášteru v Zábrdovicích daruje ves a uděluje privilegia. I zde je Arnold uveden jako nejvýznamnější garant pořízení.

V Brně Arnold hrabě z Hückeswagen svědčí markraběti opět 28. března 1235, na dalším privilegiu Zábrdovicím, tentokrát ovšem až za Oldřichem Korutanským.

V brněnské listině z 29. července, tentokrát pro Doubravník, je uveden opět na prvním místě, s predikátem Hugensvald, což může být viděno jako Hukvaldy.

Následně je v Brně a vůbec v našich pramenech až v polovině srpna 1237 jako svědek záležitostí brněnského kostela sv. Petra, tentokrát za purkrabím z Donína Otou.

V únoru 1238 se Arnold (společně s dalším šlechticem z Říše Ojířem z Frídberka) dostane jako svědek na listinu Václava I. v Praze, pro klášter ve Waldsachsen.

Poslední listina, kde je Arnold doložen, je jeho vlastní listina. Tu vydal na Starém Jičíně 14. července 1240, společně se svojí ženou Adélou a za souhlasu syna Franka. V ní dává vesnici Rhöndorf (u Bonnu), kterou koupil od rytíře Gerlacha zvaného Ogira klášteru v Steifeldenu, což v Jičíně dosvědčují představení tohoto kláštera, stejně tak i hradištského, syn Frank a další příbuzný Tiderik.