Historie rodu
Rožmberkové nebo také páni z Rožmberka, byli starým českým šlechtickým rodem. Zakladatelem rodu byl ve 12. století Vítek z Prčice (Vítkovci). Tento rod do 14. století vybudoval v jižních Čechách velké panství. Od roku 1418 byl vládnoucí člen rodu titulován jako „vladař domu rožmberského“. Posledním vládcem rodu byl Petr Vok z Rožmberka.
Hlavní představitelé rodu
Jindřich III. z Rožmberka,
patřil mezi nejvýznamnější představitele svého rodu. Vlády nad rožmberským panstvím se ujal po smrti svého otce Oldřicha I. v roce 1390. V Českém království zastával úřad nejvyššího purkrabího.
Oldřich II. z Rožmberka
Syn Jindřicha z Rožmberka a Elišky z Kravař byl již od mládí veden k myšlenkám husitství. V roce 1420 však již zcela rozhodně hájil zájmy katolické šlechty a Zikmunda Lucemburského. Strach ze sílícího vlivu husitů na jihu Čech jej vedl v roce 1420 k neúspěšnému obléhání Tábora. Tím se stal rozhodným zastáncem katolíků a odpůrcem husitů. Po husitských válkách se postavil do čela katolické Strakonické jednoty a stal se tak silným protikandidátem budoucího českého krále Jiřího z Poděbrad. Svůj politický vliv se snažil "vylepšit" paděláním královských listin. Zbytek života strávil v ústraní na hradě Dívčí Kámen a v Českém Krumlově. Jeho dcerou byla Perchta z Rožmberka, která bývá tradičně ztotožňována s rožmberskou "Bílou paní".
Petr IV. z Rožmberka
V mládí studoval na univerzitě v italské Bologni. Stal se také
výraznou osobností českého politického života. Podporoval
hospodářské podnikání na svých panstvích,
zejména rybníkářství a těžbu stříbrné rudy
v okolí Českého Krumlova.
Vilém z Rožmberka
Patřil mezi nejvýznamnější představitele rodu. Do politického života vstoupil velmi záhy,neboť se ve svých 16 letech ujal správy rodového majetku. Za rezidenční sídlo zvolil českokrumlovský hrad, který nechal renesančně přebudovat na zámek. Také dbal na hospodářský rozvoj svého panství, zde se opíral o svého regenta Jakuba Krčína z Jelčan. Jako nejvyšší purkrabí pražský působil v diplomatických službách císaře Maxmiliána II. a císaře Rudolfa II. Habsburského.
Petr Vok z Rožmberka
Žil v ústraní na zámku v Bechyni. Správy rožmberského majetku se ujal
až po smrti bratra Viléma roku 1592. Protože se nedočkal žádného potomka
ze svého manželství s Kateřinou z Ludanic, byl nucen v roce 1601 prodat
krumlovský zámek císaři Rudolfu II. Habsburskému, neboť zadlužení rodu
nebylo zanedbatelné. "Poslední Rožmberk" zemřel v roce 1611 ve své
rezidenci v Třeboni.
Perchta z Rožmberka
Perchta byla dcerou Oldřicha II. z Rožmberka a proti své vůli byla v roce 1449 provdána
za Jana z Lichtenštejna. Tímto manželstvím velmi trpěla a strádala, neboť její manžel
ji psychicky i fyzicky týral a trýznil .
Bohuslav Balbín pak Perchtu ztotožnil se známou rožmberskou Bílou paní, která
se zjevovala na Krumlově, Rožmberku, Telči či v Jindřichově Hradci. K ní se váže
celá řada pověstí, které ji zachycují jako chůvu Petra Voka z Rožmberka
na krumlovském zámku či štědrou kuchařku na Jindřichově Hradci.
zdroj: http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz
Pověst o Bílé paní
Bílá paní, jak ji nazývali, zjevovala se na zámku v Českém Krumlově, na Rožmberku, i na ostatních rožmberských hradech v bílém, splývavém šatě, jak s klíči za pasem obchází chodby a síně vstříc budoucí události. Usmívala-li se, bylo to znamení, že se k domu přikloní štěstí. Měla-li černé rukavice a tváře pokryty smutkem, znamenalo to blížící se neštěstí neb smrt.
Bílá paní bděla nad dětmi svých příbuzných a chránila jich všeho zlého. Když chůvy únavou usínaly, brala sama nemluvňata na lokty, hýčkala je a konejšila. Chůvy, které ji znaly, nepřekážely jí nikterak v tomto počínání. Velikou péči věnovala Bílá paní zvláště poslednímu potomku svého rodu Petru Vokovi.
Jednou, když opět chůvy usnuly, přistoupila ke kolébce a mazlila se s malým Petříčkem, aby se nerozplakal. Mezi chůvami byla jedna, která teprve nedávno přišla na zámek a nevěděla nic o Bílé paní. Ta se probudila, a spatřivši Petříčka v rukou cizí, neznámé paní, osopila se na ni: "Co si to dovolujete, bráti do rukou malého Petříčka? Co je vám po tom dítěti?"
Chtěla Bílé paní vzíti dítě, ale ta přitiskla je k sobě a odpověděla jí pohněvaně:"Právem o toto dítě pečuji, neboť je mého rodu. Jak se opovažuješ mně cos vyčítati ?" Obrátila se k služkám, které se hlukem probudily a domlouvala jim: "Proč nekonáte svých povinností, jak se sluší a patří ? Ode dneška mějte si samy dítě na starosti !"
Přistoupila pak ke kojné a pravila jí: "Pečuj o dítě, jak náleží. Až dospěje, vypravuj mu o tom, jak jsem je milovala. A ukaž mu místo, kudy jsem k jeho kolébce přistupovala a opět odcházela."
Když ta slova dořekla, sklonila se nad kolébku, usmála se na dítě, pocelovala je a pak zmizela ve zdi, změnivši se v lehký, bílý oblak. Od té doby se již na zámku neobjevila. Když Petr Vok dospěl a uslyšel vzkaz Bílé paní, dal probourati zeď, v níž zmizela. Našel prý v těch místech veliký poklad.
zdroj: http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz